2025
PACIENTSKÉ ORGANIZACE – ČESKÁ ASOCIACE PRO LONG COVID JE NA ZAČÁTKU DLOUHÉ CESTY
Pacientské organizace jsou dnes velmi důležitou a efektivní součástí systému péče o zdraví.
Sdružují osoby se závažnými chronickými i akutními potížemi a vznikají z iniciativy samotných pacientů a pacientek a jejich blízkých, do jejich činnosti bývají zapojeni i zdravotníci a zdravotnice a pracovníci a pracovnice v sociální oblasti. Smyslem těchto uskupení je vzájemná pomoc, sdílení zkušeností a informací o tom, jak se naučit s nemocí žít, kde hledat adekvátní léčbu i sociální zabezpečení a terapeutické služby.
Pacientské organizace hrají roli jakéhosi prostředníka mezi pacienty, zdravotníky a veřejností. Pořádají komunikační a vzdělávací kampaně, upozorňují na slabá místa systému, hledají nové možnosti podpory pacientů a jejich okolí, informují veřejnost o prevenci i potřebách pacientek a pacientů a pečujících.
Kontakty na většinu pacientských organizací najdete na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR, které provozuje portál pro pacienty a pacientské organizace.
Jednotlivé pacientské organizace se občas sdružují do vyšších celků. Například pacientské organizace věnující se vzácným onemocněním zaštiťuje Česká asociace pro vzácná onemocnění.
Při větších nemocnicích vznikají pacientské rady, jež předávají zkušenosti a podněty pacientek a pacientů vedení zdravotnických zařízení.
Kromě toho existují další informační zdroje, jejichž prostřednictvím samotní pacienti a pacientky sdílejí svoje zkušenosti – například Hovory o zdraví.
Česká asociace pro long covid se od ostatních organizací odlišuje tím, že hájí práva pacientů se zcela novou diagnózou, přičemž cesta ke stanovení této diagnózy je pro pacienty velmi klopotná a vyčerpávající.
Long covid nelze zařadit ani mezi vzácná onemocnění, jimž se svou komplexitou a obtížnou diagnostikou blíží. Tato kategorie totiž zahrnuje nemoci, které postihují nejvýš 5 osob z 10 000, v ČR tedy maximálně 5000 osob; často však jde o mnohem nižší číslo.
Podle odhadů covidem v ČR onemocněla zhruba desetina obyvatel, tedy 1 milion osob, z nich má postcovidové potíže neboli long covid zhruba 5-10 %, což představuje 50 000 až 100 000 osob. Jde tedy o obrovské množství lidí, kteří čelí různým fyzickým, psychickým i sociálním potížím.
Long covid je onemocnění, které se u každého pacienta projevuje odlišně, jako soubor více symptomů, přičemž u mnohých nelze zjistit jejich příčinu, a tedy jim předcházet. Nejčastějšími projevy je únava a vyčerpání, které se výrazně zhoršují i při menší námaze, dýchací potíže, neurologické a kognitivní problémy, jako jsou závratě, poruchy spánku a „mozková mlha“, dále kardiovaskulární potíže, kolísání tlaku včetně posturální hypotenze, tedy prudkého poklesu tlaku při změně polohy, trávicí potíže, svalové a kloubní bolesti, vleklé záněty, poruchy čichu a chuti, kožní problémy, nepravidelná menstruace a další gynekologické potíže a v neposlední řadě psychické potíže, které způsobuje jak samotné onemocnění, tak duševní strádání vyvolané tím, že instituce a občas i okolí zlehčuje utrpení nemocných, odmítá připustit jejich potíže a není ochotné hledat řešení.
Česká asociace pro long covid je (kromě tradiční role pacientských organizací) jedním z hlavních zdrojů relevantních informací o tomto onemocnění, který využívají i lékaři a lékařky. Samotní nemocní a jejich blízcí vyhledávají informace z relevantních světových zdrojů, jako jsou odborné články, konferenční příspěvky, odborné studie ad., publikují je a představují české odborné i laické veřejnosti. Bohužel zatím neexistují standardy péče o pacientky a pacienty s long covidem. Kvalita péče se tedy odvíjí od informovanosti zdravotníků, jejich ochoty rozplétat společně s kolegy z jiných odborností souvislosti jednotlivých příznaků a hledat možnosti, jak pacienty léčit nebo jim aspoň ulevit.
Jak může pacientkám a pacientům pomoct veřejnost?
1. Šířením informací o post covidu, bojem s popírači tohoto závažného onemocnění.
2. Prevencí: v kritických obdobích epidemií či při vlastním projevu nemoci nosit respirátor, vyhýbat se davům, dbát na správnou životosprávu.
3. Očkováním: vakcinace snižuje riziko vzniku long covidu a hlavně brání většímu šíření viru v populaci.
4. Podporou výzkumu: zapojit se do studií, přispívat finančně na výzkum
5. Podporou spolků: například pacientská organizace Česká asociace pro long covid nebo Iniciativa sníh, což je multidisciplinární apolitický think–tank, který pomáhá analyzovat a šířit vědecké poznatky týkající se infekčních chorob a stále i covid-19 v kontextu globálního zdraví, kritického myšlení a etiky.
NEJLEPŠÍ PRÁCE
Co čekáme od práce?
Spravedlivou odměnu a dobré zacházení, samozřejmě.
Ale stejně důležité je i to, aby nám práce dávala smysl, aby nám přinášela pocit, že děláme správné a dobré věci. Takovou práci najdete v oblasti péče o děti, nemocné, seniory a osoby s postižením.
Péče je prací budoucnosti
Přibývá lidí, kteří v různé míře potřebují péči ostatních, aby mohli vést samostatný život doma, aby se jim dobře žilo v pobytových zařízeních, aby důstojně zvládli i závěr života.
Dnešek je ve znamení technologií, které můžou s péčí pomoct, ale nikdy nenahradí laskavou, vnímavou a zkušenou pečující osobu.
Jak se na práci v oblasti péče připravím?
Máte ukončené základní, střední nebo vyšší vzdělání? Vyhledejte si na webu kvalifikační kurzy Pracovník v sociálních službách. Kurz trvá 150 hodin, kombinuje teoretickou i praktickou výuku a stojí do 10 000 Kč. Kurz Sanitář v délce 180 hodin a s cenou několika tisíc korun vás připraví hlavně na práci ve zdravotnických zařízeních. Kurzy často pořádají samotné nemocnice. Než do kurzu nastoupíte, zjistěte si na Úřadu práce možnosti proplacení kurzu.
Kde potom najdu práci?
Úplně snadno na webu. Právě vás hledají terénní sociální služby, kdy budete docházet do domácností, pobytová zařízení jako domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, stacionáře… Poptejte se na Úřadu práce, prohlédněte si nabídky na www.jenprace.cz, www.jobs.cz, www.prace.cz, www.cz.jooble.org ad. V Katalogu sociálních služeb JMK prostedoma.jmk.cz najdete kontakty přímo na jihomoravské organizace, které se péčí zabývají.
Můžu tuto práci vykonávat jako OSVČ?
Kurzy vám otevřou i možnosti samostatné práce. Po absolvování kurzu se registrujete na Živnostenském úřadě. Na termínech, konkrétních parametrech a pravidlech péče i na výši úhrady se pak domluvíte přímo s klientkami a klienty. Inspiraci najdete například na www.hlidacky.cz, www.peceorodice.cz ad.
Můžu v oblasti péče pracovat i bez kurzu?
Ano, jednou z možností je pracovní pozice Asistent/ka sociální péče. Pokud je vám více než 18 let a jste zdravotně způsobilí, uzavřete smlouvu přímo s osobou, které budete péči poskytovat. V ní bude uveden rozsah péče i vaše odměna. Více informací najdete na stránce Ministerstva práce a sociálních věcí.
Práce se srdcem na dlani
Přemýšlíte nad novou profesní dráhou?
V případě zájmu se obraťta na naši kolegyni, která vám poradí s výběrem kurzu i možnostmi zaměstnání.
Kamila Bartoníčková, petrova@spolekvesna.cz
Vesna www.spolekvesna.cz
Další důležité kontakty:
Ministerstvo práce a sociálních věcí www.mpsv.cz
Ministerstvo zdravotnictví www.mzcr.cz
Katalog sociálních služeb JMK www.prostedoma.jmk.cz
JAK SE VYZNAT V LABYRINTU ZDRAVOTNÍ PÉČE
Cizinky a cizinci mívají často problém dostat se k adekvátní zdravotní péči vinou kombinace různých faktorů: nedostatek kapacit zdravotních zařízení, neochota věnovat čas pacientovi, s nímž je náročnější komunikace, občas i neskrývaně hostilní přístup, dále nedostatek relevantních informací na straně pacienta, případně kulturní překážky, předsudky, dezinformace apod.
Připravily jsme workshop zaměřený na dospívající z Ukrajiny, kteří jsou mnohdy v situaci, kdy se rozhoduje, zda se začlení do společnosti, nebo se naopak ocitnou na okraji a uzavřou se ve svých komunitách. Tím, že tito mladí lidé docházejí na základní či střední školy a umí česky výrazně lépe než jejich rodiče (obecně čím mladší dítě, tím lepší čeština), bývají nezřídka průvodci zbytku rodiny do zdravotnických zařízení a dalších institucí a slouží jako neformální tlumočníci.
Právě pro mladé lidi s dočasným či trvalým pobytovým statusem jsme uspořádali workshop, na němž jsme je seznámili se základními pojmy a reáliemi českého zdravotnictví, se základními právy pacientů, s relevantními zdroji, aplikacemi a kontakty.
Workshop byl veden lektorkou se zkušeností s lidmi jiného než českého původu a zároveň se zkušeností s prací s informacemi. Materiály jsou k volně dispozici pro další využití.
Workshop se skládá ze tří částí, délka 60-120 minut podle věku účastnictva a ochoty zapojit se do diskuse.
1. Kvíz a hra – starší účastníci vyplňují kvíz, mladší hrají pexeso
Kvíz: práva pacientů, pacientské organizace – fungování, možnosti dobrovolnictví, základní kontakty – tísňová volání a duševní zdraví, komunikace zdrav. personálu s pacienty, význam prevence
Pexeso: základní pojmy týkající se zdraví a zdravotní péče
2. Vyhodnocení kvízu a rozbor a komentáře
Kde hledat informace o nemocech – relevantní zdroje, MZČR, zdrav. zařízení, wikiskripta ad.
Jak komunikovat ve zdravotnických zařízeních – využití překladačů a AI
Pacientské organizace – fungování, možnost dobrovolnického zapojení; seznam MZ ČR; příklady materiálů pro dospělé i děti: Toníkův deník – Liga vozíčkářů, přístupnost, Žirafa Amálka – Revmaliga, revmatismus, Odvážný Honzík – DEBRA, epidermolysis bullosa, Nebýt na to sama, ENDOtalks ad.
Práva pacientů – možnosti vymáhání, odvolací orgány, ombudsman
Ženské zdraví – systém gynekologické péče, prevence, těhotenství; menstruace, těhotenství, neplodnost; mamograf; HPV – prevence (příklad Austrálie)
3. Diskuse
– vlastní zkušenosti s českým zdravotnictvím: nemoci, úrazy, komunikace ve zdrav. zařízeních
– slabiny a přednosti péče pro cizince
– možnosti obhajoby vlastních práv – ombudsmani nemocnic, soud
– reprodukční zdraví – sexuální výchova,
Materiály ke stažení:
Kvíz Jak nezabloudit v labyrintu zdravotní péče
Kvíz – vyhodnocení
Pexeso
ZÁVISLOSTI U DĚTÍ – SKRYTÁ HROZBA
V současné společnosti čelí děti a dospívající mnoha podnětům, které mohou vést k rozvoji závislostního chování. Mezi nejčastější návykové látky nebo nástroje patří mobilní telefony, alkohol, energetické nápoje a v poslední době i kratom – rostlinná látka s psychoaktivními účinky. Ačkoli tyto závislosti mohou mít různé podoby, společným jmenovatelem je narušení zdravého vývoje dítěte a riziko přechodu do chronického problému, který se může přenést i do dospělosti. Závislosti nejsou výsadou sociálně vyloučeného prostředí, „spadnout do toho“ můžou i děti z velmi podpůrného a bezpečného rodinného prostředí.
Závislost u dětí se často neprojevuje tak zjevně jako u dospělých. Prvním varovným signálem bývá změna chování – dítě se může stávat uzavřenějším, podrážděným nebo naopak euforickým bez zjevné příčiny. Typickým znakem je neschopnost omezit kontakt s předmětem závislosti – například dlouhé hodiny strávené na telefonu, i přes zákazy rodičů, nebo opakované porušování pravidel týkajících se konzumace energetických nápojů. Dalším projevem bývá ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti – koníčky, sport nebo přátelství. Děti začínají zanedbávat školní povinnosti, zhoršuje se prospěch i koncentrace. Objevuje se obranné chování, lhaní, bagatelizace nebo agrese při konfrontaci s problémem. U látek, jako je alkohol či kratom, se mohou přidat i fyzické projevy – únava, nevolnost, změny nálad či problémy se spánkem.
Mobilní telefony představují pro děti obrovský svět informací, ale i past v podobě sociálních sítí a her, které snadno vedou k závislosti. Dlouhodobé užívání může ovlivnit mozkový vývoj, snížit empatii a narušit spánek.
Alkohol je pro děti obzvlášť nebezpečný – jeho konzumace ve vývojovém období zvyšuje riziko poškození mozku, emoční nestability a v budoucnu i těžší závislosti.
Energetické nápoje jsou často považovány za neškodné, ale vysoký obsah kofeinu a cukru vede k nespavosti, nervozitě a může poškodit srdce. U mladistvých se často kombinují s alkoholem, čímž rizika ještě narůstají.
Kratom je novodobý fenomén, který děti získávají snadno přes internet. Má uklidňující i stimulační účinky a při pravidelném užívání vzniká silná psychická i fyzická závislost.
Závislostní chování u dětí nelze podceňovat. Včasné rozpoznání varovných signálů a otevřená komunikace jsou klíčem k prevenci. Rodiče, školy i odborníci musí spolupracovat na tom, aby se děti naučily zvládat tlak současného světa zdravým způsobem a bez úniku do závislostí.
Když se u dítěte objeví známky závislostního chování, je pro rodiče klíčové zachovat klid, jednat uvážlivě a včas zasáhnout. Příliš tvrdý nebo naopak příliš benevolentní přístup může situaci zhoršit. Zde je několik kroků, které mohou rodiče podniknout:
1. Otevřená a nenásilná komunikace
Prvním krokem je pokusit se s dítětem mluvit. Důležité je neobviňovat, nekřičet a neponižovat. Místo toho je potřeba vyjádřit obavy („Mám o tebe strach…“), naslouchat a dát dítěti prostor vyjádřit své pocity. Mnoho závislostních projevů souvisí s tlakem, stresem, úzkostí nebo sociálním vyloučením.
2. Nastavení pravidel a hranic
Po rozhovoru je třeba nastavit jasná a srozumitelná pravidla – například omezení času na mobilu, zákaz konzumace energetických nápojů, dohled nad trávením volného času apod. Důležité je být důsledný, ale zároveň dítěti ukázat, že mu důvěřujete a že mu chcete pomoci.
3. Hledání odborné pomoci
Pokud se problém opakuje nebo stupňuje, je na místě obrátit se na odborníky. Možnosti zahrnují:
Školní psycholog – bývá snadno dostupný a může být prvním kontaktním bodem.
Dětský psycholog nebo psychoterapeut – specialista, který pomůže dítěti zvládat emoce, stres nebo závislostní chování.
Poradny pro prevenci závislostí (např. pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče) – nabízejí odborné vedení nejen dítěti, ale i rodičům.
Linky důvěry (např. Linka bezpečí 116 111) – anonymní pomoc pro děti i rodiče, dostupná nonstop a zdarma.
Praktičtí lékaři pro děti a dorost – mohou situaci vyhodnotit a doporučit další kroky.
Organizace působící v Brně a okolí: Renadi, Podané ruce
4. Vlastní vzdělávání a podpora
Rodiče by se měli sami informovat o tom, co daná látka či chování znamená (např. jak působí kratom), a v ideálním případě vyhledat i podporu pro sebe – např. rodičovské skupiny, komunitní centra nebo odborné články.
Velmi důležité je zdůraznit, že závislost u dítěte není známkou selhání rodiče, ale signálem, že dítě potřebuje pomoc. Nejlepší cestou je spojit trpělivost, lásku a odbornou podporu. Čím dříve se problém podchytí, tím větší je šance na úspěšné řešení.
PALIATIVNÍ PÉČE – MODERNÍ OBOR, JEHOŽ POTŘEBA POROSTE
Při Lékařské fakultě MU v Brně byl založen Ústav paliativní medicíny a podpůrné péče, který přináší významné změny ve vzdělávání lékařů, sester a dalších profesionálů ze zdravotních i sociálních služeb: Od akademického roku 2025/2026 je paliativní medicína povinným předmětem pro studenty 5. ročníku medicíny na LF MU. Dosud byl předmět pouze volitelný, zájem studentů však násobně převyšoval kapacity, což ukázalo potřebu jeho rozšíření. Vznikající institut bude využívat Simulační centrum LF MU k nácviku kritických situací, komunikace, ale i týmové spolupráce muni.cz. Studenti absolvují třídenní stáž v hospicích či mobilních týmech, kde si osahají reálnou péči o pacienty na závěr života. Kromě lékařů budou aktivně vzdělávány sestry, sociální pracovníci, terapeuti i studenti nelékařských oborů. Certifikované kurzy (např. péče o PEG, paliativní ošetřovatelská péče) probíhají v rámci MOÚ i mimo medicínu, čímž se rozšiřuje dostupnost odborně připraveného personálu. Předměty se silně zaměřují na komunikaci závažných zpráv, sdílené rozhodování a etické aspekty péče. Edukace zahrnuje i psychosociální dovednosti, právní rámec a organizaci paliativní péče.
Jak probíhá mobilní paliativní péče neboli péče v domácím hospici?
Podstatné je vždy přání pacienta a podpora rodiny. V domácím hospici je nezbytné, aby o pacienta dokázala rodina pečovat 24 hodin denně. K pobytu pacienta doma není potřeba žádné zvláštní vybavení, a pokud ano, hospic ho dokáže zajistit.
Zeptejte se ošetřujícího lékaře na indikaci mobilního hospice. V Brně můžete mobilní hospicovou péči (tzv. domácí hospic) získat prostřednictvím Centra paliativní péče Brno, Hospice sv. Alžběty a Hospice sv. Lucie.
Například webu Centra paliativní péče Brno najdete formulář „Žádost o přijetí do péče městského domácího hospice“. Formulář obsahuje údaje o pacientovi (jméno, rodné číslo, pojišťovna, adresa), pečujícím, prognózu, diagnózu, mobilitu, potíže či medikaci – také umožňuje nahrání epikrízy a lékařských zpráv. O přijetí do péče pak rozhoduje lékař hospice podle fáze nemoci, potřeb nemocného a jeho blízkých a kapacity služby.
Návštěvy lékařů a sester jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, komplexní služby hospice jsou zpoplatněny částkou 100 Kč/den. Pokud je potřeba, odborný lékař rozhodne o úhradě a rodina může požádat o sociální slevu.
Po schválení vám mobilní tým (lékař, zdravotní sestra, psycholog, sociální pracovník) začne docházet domů. Pacienti a jejich rodiny se můžou obracet na odborný tým 24 hodin denně, podle závažnosti potíží probíhají konzultace po telefonu nebo za pacientem přijíždí sestra či lékař. Tým hospice pomáhá s úlevou od symptomů, zapůjčením kompenzačních a zdravotnických pomůcek, psychosociální a duchovní podporou i technickým vybavením. Tímto způsobem můžete zajistit, aby měl váš blízký kvalitní péči doma – bezpečně, důstojně, obklopený rodinou a profesionály. S láskou a odhodláním lze tedy pacientům poskytnou stejnou péči, jakou by dostali v nemocnici, ale s výhodou domácího prostředí.
Foto: Jindřich Štreit, „… s láskou“.
2024
LONG COVID – „NEEXISTUJÍCÍ“ NEMOC, KTERÁ OHROŽUJE ŽIVOTY
Setkání pacientů a pacientek žijících s dlouhodobými následku covidu a osob, které o nemocné pečují, bylo zároveň skličující i mírně nadějné.
Skličující proto, že tito pacienti vlastně ani pacienty nejsou. Jejich nemoc nemá žádnou konkrétní diagnózu, lékaři potíže nemocných často ignorují nebo bagatelizují. A lékaři, kteří pokládají long covid za skutečnou nemoc, jsou ve své péči o pacienty limitovaní tím, že nemají po ruce účinné léčebné nástroje. Lidé s long covidem jsou tak v drtivé většině případů závislí na tom, jakou míru pochopení získají u odborníků a dalších institucí, které mají přímý vliv na kvalitu jejich životů.
Long covid (také post covid) postihuje tak velké množství osob, že jej nelze řadit mezi vzácná onemocnění.
Tisíce lidí v Česku, od malých dětí přes teenagery až po dospělé v aktivním věku a seniory, long covid vyřazuje z běžného života, některé částečně, některé zcela. Pacienti se nedokážou dovolat podpory a léčby, zdravotní systém jejich potíže bagatelizuje či zcela ignoruje, pochopení občas nemocní nenacházejí ani u svých blízkých.
Neexistence „diagnózy long covid“ znamená, že je obtížné získat jak náležitou léčbu, tak sociální podporu, jako nemocenská dávka či invalidní důchod. Velkým problémem je psychický stav pacientů, který je ovlivněn jak samotným onemocněním, tak přístupem odborné i široké veřejnosti.
Bylo by žádoucí, aby odborná veřejnost společně s celým systémem veřejného zdraví, ale i systémem sociálním, vytvořila standardy péče. Tedy aby praktický lékař měl dostatečnou metodiku, jak určit, že jde o long covid, a dokázal pacienty odeslat do specializovaných covidových center, případně předat do péče jednotlivým specialistům. Dnešní stav, kdy pacienti přicházejí přímo ke specialistům, je velmi nákladný a pro pacienty i potenciálně ohrožující, neboť léčba jednotlivých symptomů může zhoršit jejich celkový stav.
Long covid je velmi specifický i tím, že většina navrhovaných opatření přichází přímo od pacientů. Ti si sami zjišťují účinnost jednotlivých terapeutických postupů, studují odbornou literaturu a svým ošetřujícím lékařům navrhují možnou léčbu – což se ale vždy nesetkává s pochopením. Navíc velká část léčiv není hrazena ze zdravotního pojištění a pro pacienty a jejich rodiny představuje nepředstavitelně vysoké náklady.
Ve spojení s nedostatečnou sociální podporou se pacienti s long covidem ocitají v kritické finanční situaci – což samozřejmě dále zhoršuje jejich stav.
Pacienti a pečující vytvořili akční platformu (pacientské sdružení), které téma long covidu prosazuje do veřejného diskurzu – reportáže, příklady dobrých řešení ze zahraničí, zcitlivování odborníků vůči tomuto onemocnění. Snaží se navázat na zkušenosti pacientských spolků vzácných onemocnění i dalších onemocnění, jež byla zpočátku opomíjena či stigmatizována (HIV, vyhoření, únavový syndrom).
Potýkáte-li se i vy nebo někdo ve vašem okolí s důsledky covidu, kontaktuje Českou asociaci pro long covid, kterou vytvořili samotní pacienti a pacientky: www.longcovidportal.cz
KDYŽ UŽ NEMŮŽU DÁL…
Občas se člověk ocitne v situaci, kdy mu všechno přerůstá přes hlavu, cítí neustálý stres, nemůže spát, nedokáže se soustředit. Určitě není vhodné zkoušet tyto stavy „rozchodit“, protože prohlubování těchto problémů může vyústit ve vážné zdravotní poškození (oběhové problémy, zažívací problémy, chronické psychické problémy).
V případě, že prožíváte akutní križi, máte možnost zavolat na některou z linek krizové pomoci:
Linka bezpečí (nonstop, zdarma): 116 111
Linka první psychické pomoci: 116 123
Modrá linka: 608 902 410
V případě, že vy sami nebo někdo ve vašem okolí má sebevražedné myšlenky nebo projevuje úmysl se poškodit, volejte záchrannou službu – jde o reálné ohrožení života: 155 nebo 112
Můžete se také obrátit na některé zařízení poskytující psychiatrickou pohotovost nebo krizovou pomoc. Na jižní Moravě je to třeba organizace Práh: www.prahjm.cz/potrebuji-pomoc/, která je součástí Centra duševního zdraví: https://www.cdz-brno.cz/
Přímá návštěva psychiatrické pohotovosti v nemocnici (větší nemocnice ji mívají nepřetržitě).
Samozřejmě je mnohem lepší, když nenecháme svoje problémy zajít tak daleko.
Cesta k účinné pomoci je mnohem snazší, než si lidé představují:
– praktický lékař může předepsat antidepresiva, léky proti úzkosti nebo na zlepšení spánku; kolem těchto medikamentů panuje spousta mýtů, ale jde o účinnou pomoc v naléhavé zdravotní situaci;
– psychologická či terapeutická pomoc: obecně se má za to, že tato pomoc je velmi nákladná, a do jisté míry to platí. Ale některé služby nabízejí první konzultaci zdarma (https://www.terap.io/), příspěvek na deset terapií nabízí VZP (https://dusevnizdravi.vzp.cz/seznam-terapeutu/), na terapii přispívají i další pojišťovny (VoZP)
– individuální či skupinovou terapii zdarma nabízejí i některé neziskové organizace – včetně Vesny.
– zejména pro mladší osoby (ne výhradně) jsou určeny mobilní aplikace jako Nepanikař (ČR), Calmerry, Mindfulness Apps…
Všechny tyto zdroje jsou určeny k okamžité pomoci, k tomu, aby člověk získal ztracenou rovnováhu a nabyl sílu řešit příčiny svých problémů.
A nezapomeňte na to, že je důležité říct si o pomoc i ve svém okolí. Pomocí může být i třeba to, že vám někdo pohlídá děti (Vesna nabízí odpolední hlídání za 50 Kč/h), že vám pomůže s běžnými provozními záležitostmi, že vám zajistí pár hodin, které budete mít jen pro sebe.
Držte se!
JAK PEČOVAT A NEVYHOŘET
Péče o blízké osoby zůstává i dnes převážně na bedrech žen. Někdy se však péče může stát velmi zatěžující a pečující osobu může stát vlastní zdraví – fyzické i psychické. Psychohygiena pečujících osob (např. těch, kteří se starají o nemocné, seniory, lidi s postižením apod.) je tedy nesmírně důležitá, protože dlouhodobé zatížení, stres a emoční vypětí mohou vést k syndromu vyhoření, úzkostem nebo depresím – a to má samozřejmě dopad i na osobu, o níž je pečováno. Aby byla péče udržitelná, je potřeba dodržovat několik zásad.
1. Pravidelný odpočinek a spánek: kvalitní spánek je základem psychické i fyzické regenerace. Vytváření pravidelného režimu a prostor pro krátké pauzy během dne.
2. Stanovení hranic: uvědomění si vlastních limitů – není možné pomoci všem a za každých okolností. Naučit se říkat NE, pokud by další požadavky ohrozily vlastní zdraví.
3. Podpora a sdílení: vyhledávat emoční podporu – rodina, přátelé, podpůrné skupiny. Zapojení do skupin pro pečující (osobně nebo online) – sdílení zkušeností, praktické rady, pocit sounáležitosti.
4. Profesionální pomoc: psychoterapie nebo konzultace s psychologem může pomoci v náročných obdobích. Využívat služeb jako odlehčovací péče, asistenční služby, respitní péče – pro získání času pro sebe.
5. Zdravý životní styl: pravidelný pohyb, zdravá strava, hydratace. Vyhýbat se nadměrnému užívání návykových látek (alkohol, cigarety, léky).
6. Věnovat se sobě a svým zájmům: neztrácet kontakt se svým životem mimo roli pečovatele. Najít si čas na aktivity, které přinášejí radost a naplňují (četba, hudba, koníčky).
7. Práce s emocemi a stresem: naučit se relaxační techniky – dechová cvičení, meditace, mindfulness, ale může to být i psaní deníku, kreslení, modlitba nebo jiná forma zpracování emocí.
Každému, kdo někdy intenzivně pečoval o blízkou osobu, je jasné, že tyto zásady není možné vždy dodržovat. Pečujícím velmi často nezbývá energie ani na úvahy o vlastním wellbeiingu, natož na jeho plánování.
Pochopení, oporu a pomoc můžou pečující najít také u organizací, které s podporou pečujících zabývají – ať už v praktické rovině, tak v oblasti advokační.
V Brně je to například organizace Klára pomáhá nebo Unie pečujících.
Obě organizace poskytují emoční, psychologickou i duchovní podporu, pořádají svépomocná setkání, radí ohledně státem poskytovaných dávek, doprovázejí klienty na jednání na úřadech, ve školách, nemocnicích nebo u posudkových komisí, doporučují kompenzační a další pomůcky, pomáhají s nastavením a organizací péče. Zároveň prosazují práva pečujících na úrovni státní správy a samosprávy, zasazují se o změnu legislativy. Cílem je zajistit pečujícím důstojné podmínky nejen v době, kdy se péči věnují, ale i poté – například přidělit jim důstojnou výši důchodu.
Spot Unie pečujících
CHUDOBA ŠKODÍ ZDRAVÍ. CO S TÍM?
Otřepané úsloví říká, že je lepší být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný. Dvojice těchto přívlastků je bohužel často pevně spjatá. Sociální situace, nedostatek financí a špatné bydlení mají zásadní vliv na fyzické i psychické zdraví člověka.
Nedostatek financí s sebou nese stres a úzkost, dlouhodobá finanční nejistota vede k chronickému stresu, který negativně ovlivňuje psychiku i tělo – zvyšuje riziko deprese, úzkostných poruch a syndromu vyhoření.
Lidé s nízkými příjmy často odkládají návštěvy lékaře, protože si nemohou dovolit poplatky, léky nebo dopravu. Nutnost chodit do zaměstnání za jakýchkoli okolností pak vede k zanedbávání zdravotních obtíží.
Velkým tématem je výživa. Levnější potraviny bývají méně výživné, což zvyšuje riziko obezity, cukrovky, kardiovaskulárních chorob a dalších nemocí. Alarmující je to zejména u dětí, kde je souvislost chudoby s obezitou a z ní plynoucími dalšími zdravotními dopady obzvlášť dramatická. U dětí z nízkopříjmových rodin se pak přidávají omezené možnosti pohybu a relaxace, domácnosti si často nemohou dovolit sportovní aktivity, dovolenou nebo odpočinek, což negativně ovlivňuje celkové zdraví.
Naprosto zásadní je pak kvalita bydlení. Chudé rodiny žijící v nekvalitním a nestabilním, ale přitom velmi drahém bydlení, jsou mnohem častěji nemocné. Vlhkost, plísně, chlad zvyšují riziko respiračních onemocnění, alergií a zánětů, velké množství lidí na malém prostoru usnadňuje šíření infekčních nemocí a snižuje kvalitu spánku, hluk a nedostatek soukromí vedou ke zvýšené hladině stresu a narušení duševní pohody. Projekty jako housing first a rapid rehousing prokázaly, že kvalitní bydlení výrazně snižuje náklady na zdravotní péči.
Nestabilita bydlení (např. hrozba vystěhování, azylové domy) je silným stresorem a může vést k úzkostem, depresím i ztrátě sociální identity. Lidé žijící v nevyhovujících podmínkách mohou čelit předsudkům a izolaci a jsou ohrožení sociálním vyloučením: Osoby znevýhodněné sociálně (např. nezaměstnaní, senioři, migranti) se často cítí izolované a bezmocné, což přispívá k rozvoji psychických poruch.
Zejména u osamělých seniorů pak absence podpůrné sítě (rodiny, přátel, komunity) ztěžuje zvládání životních problémů a zvyšuje riziko duševních onemocnění.
Nízké vzdělání, které bývá do velké míry „dědičné“ (i velmi talentované děti z nízkopříjmových rodin obtížněji získávají kvalitní vzdělání), a nedostatečná informovanost snižuje schopnost orientovat se ve zdravotním systému, chápat prevenci a správně reagovat na zdravotní potíže.
Sociální determinanty zdraví, jako jsou příjem, bydlení a sociální začlenění, jsou stejně důležité jako genetika nebo zdravotní péče. Často tvoří začarovaný kruh, kdy jeden negativní faktor posiluje další (např. chudoba → špatné bydlení → horší zdraví → zhoršená pracovní schopnost → ještě větší chudoba).
Co můžeme dělat?
– Jako jednotlivci nebo rodiny ohrožené chudobou můžeme využívat státní podporu. Je ale velmi smutné, že tato velmi účinná a potřebná podpora bývá často nálepkována jako podpora neschopných – což potom odrazuje od žádosti o sociální dávky například seniory, kteří bez této podpory živoří.
– Se získání podpory pomůžou sociální pracovníci měst a obcí a neziskové organizace.
– Jako aktivní občané můžeme tlačit politiky k systémovým změnám, jako je efektivní podpora bydlení, lepší dostupnost vzdělávání a obecně vyšší citlivost vůči sociálně vyloučeným skupinám.
JAK KVALITA VEŘEJNÉHO PROSTORU OVLIVŇUJE NAŠE ZDRAVÍ
Na zdraví obyvatel má obrovský vliv jedna oblast, která je u nás velmi opomíjena: kvalita veřejného prostoru. V pojetí české veřejnosti jako by veřejný prostor byl spíš estetickou nebo provozní záležitostí – chceme, aby města a obce byla pěkná a aby se jimi dalo dobře projet autem a zaparkovat.
Jenže dobře koncipovaný a funkční veřejný prostor má obrovský vliv na celkové zdraví obyvatel.
Když jsou správně nastavené podmínky pro chodce a nemotorovou dopravu, lidé méně využívají auta, více se pohybují, zlepšuje se jejich fyzický zdatnost. To snižuje riziko obezity, srdečních onemocnění a cukrovky. Nejmarkantnější je to u školních dětí. Pokud rodiče nemají jistotu, že se jejich dítě dostane do školy bezpečně pěšky, vozí děti autem – a tím paradoxně zvyšují všechna rizika pro svoje dítě i děti ostatní. Cestou je vytváření školních zón, do kterých nemají auta přístup, vytipovávání nebezpečných momentů na trasách, po nichž děti přicházejí do škol atd.
Přístupný, bezpečný a vlídný veřejný prostor má obrovský vliv i na zdraví seniorů. Pokud se senior dostane bezpečně z domu například na nákup, cestou má dostatek míst k odpočinku, pokud má možnost scházet se s ostatními například v parcích, snižuje to riziko izolace. Podle všech výzkumů je osamělost jedním z velkých faktorů zhoršování zdravotního stavu, fyzického i psychického, a má kromě jiného velký dopad na veřejné finance. Osamělý a izolovaný člověk je častěji nemocný, péče ve speciálních pobytových zařízeních je pro systém pochopitelně mnohem nákladnější, než když lidé žijí ve svém prostředí. I taková maličkost, jako je dostatek laviček a bezbariérová trasa, dokáže výrazně přispět k delší soběstačnosti seniorů.
Přístupnost ovšem není pouze téma seniorské, ale týká se všech – zejména ovšem žen. Na ženách stále leží hlavní tíha péče o děti, z toho vyplývá i jiný vzorec jejich pohybu veřejným prostorem. Muži se častěji pohybují „přímo“, z jednoho místa do druhého, zatímco ženy městem „kličkují“, pohybují se po mnohem složitějších trasách. Je zásadní, aby tyto trasy byly bezpečné a přístupné.
Dobře navržený veřejný prostor podporuje setkávání lidí, posiluje komunitní vazby a snižuje pocit izolace, přispívá k pocitu bezpečí, což má pozitivní dopad na psychickou pohodu.
V České republice má ale přístupnost velmi nízkou relevanci při koncipování veřejného prostoru. Zcela běžně nejsou dodržovány platné normy, dokonce i nově vznikající stavby mívají zásadní vady, které brání plnohodnotnému užívání. Zmiňme některé, s nimiž se potýkají zejména ženy s kočárky:
– Překážky na pěších trasách: zbytečné terénní nerovnosti, bariérové přechody pro chodce, obecně nízký počet přechodů pro chodce.
– Stavební nedostatky: těžce otvíratelné dveře do obchodů i veřejných institucí.
– Nedodržování šířky chodníků, zaskládávání průchodu mobiliářem (reklamní stojany, popelnice, ale i dopravní značení…).
– Špatně parkující auta, která znemožňují průchod, zhoršují rozhled a zvyšují riziko nehody.
Navzdory zásadě, že veřejný prostor je (nebo by měl být) dostupný všem, bez ohledu na věk, příjem nebo sociální status, zůstává toto téma na okraji zájmu. Přitom investice do kvalitního veřejného prostoru se přímo i nepřímo vrací ve formě zdravější populace, nižších nákladů na zdravotnictví a silnějších komunit. Města, která věnují pozornost urbanismu, designu a participaci obyvatel, přispívají k dlouhodobému zlepšení veřejného zdraví.
Co s tím můžeme dělat?
– Komunikovat s institucemi, vyžadovat nápravu. Je to sice náročné na čas a energii, ale občas to přináší výsledky.
– Nahlašovat policii nebezpečné situace (auta parkující na chodníku…).
– Spojovat se do silnějších platforem a uskupení, která můžou vyvíjet větší tlak na odpovědné orgány (například www.mestojakobrno.cz). Zapojit se do činnosti organizací, které pracují s lidmi s postižením, podporovat jejich aktivity zaměřené na přístupnost veřejného prostoru.
