Mnoho cizinců a cizinek žijících v Brně má zájem objevovat českou kulturu hlouběji, reagovat na ni a dokonce se na ní i podílet – stejně jako rodilé Češky a Češi. S oporou projektu Brno poetické (www.brnopoeticke.cz) a několika setkání s literáty chceme povzbudit jejich zájem o poezii spojenou s Brnem a případně i jejich vlastní tvůrčí ambice. Vyzýváme cizince i našince žijící v Brně, aby sepsali krátké poetické útvary na téma “poezie Brna” – lyrická próza / báseň / haiku / variace na lidovou píseň.
Svá díla prosím posílejte Evě: kalicinska@spolekvesna.cz

ခမ်းနားခြင်း တစ်ခုက မြို့ရဲ့အင်္ဂါ ရပ်တွေထဲ အများနဲ့မတူ တမူထူးနေတာက ကမ္ဘာတလွှား ဒုက္ခသည်များ ကို ကယ်တင်ထားနေစရာ စခန်း မဝေးနီးတော့ သူဟာမြို့ထက်စာရင်လူသားပိုပြီသတယ်မဟုတ်လား

Min Soe, Barma

Brno, borgarsmoggur,
Fáránlegar sögur þróast, en samt,
Vingjarnleg hjörtu slá sterkt.

Iva Liberta

Місто, в якому живуть щасливі люди.
Посмішка на лиці, теплі вітання всюди.
Квіти, як діти, всміхаються всім – як люди.
Здається, кінця і краю щастю тому не буде.

Казка брнянська-вона усюди!
Кожен будинок то є неабияке чудо.
Будинок з нарцисами, а там є будинки з півнями!
Ходять тут люди цілими днями.

І в кожній вулиці є закодоване щастя.
Витончена архітектура та історична назва.
Брно – то не просто красиве місто.
Тут аромати їдла з дуже доброго тіста.

Хочеш поринути у мрійні спогади свого дитинства?
Можеш пройтися Шпілбергом, що височіє над містом.
Тут ти відчуєш, можливо, себе королевою.
Або Попелюшкою, з витонченими манерами.

В місці чудовому живуть просто чудові люди.
Брно незвичайне – це знають усі і всюди.
Місто, в якому живуть щасливі люди
Посмішка на лиці, теплі вітання всюди.

Valentina Hmarska

Brno 

A tall bronze horse witnesses the steely circulatory system below 
The patient movement of a perpetual calendar of trams 

A haven suitable for those wounded by destiny 

A man gazes at the pavement searching seedlings of hope 
Stares at the sky looking for shelter to keep his dreams from barren territories 
Healed up by faith he gathers a curious collection of tears and in his hands carries a rosary of smiles 

He finds a kingdom of signatures on a desert of white papers engraved with indecipherable footprints of unlikely ants 

Church bells reminds him of beyond despite the majestic city.

José Luis Blanco Torres. 2024

Židovský hřbitov

Zůstala jenom jména na náhrobcích
a sem tam podobenka dítěte. 
Světlo, co se prohání v uličkách,
bez nároku na pravdu.

Zůstala jenom jména na náhrobcích 
A větve tisu prorostly přes zeď
aby vykřičely do ticha,
že utrpení nezobrazíš
Na většině území Česka napadl sníh. 

Martina Dobrovolná

Než by noc vyrojila zlatý 
úl 
nad sady večerů
spočinul bych pod 
rozkvetlou třešní 
která voněla 
Moravském
pozorujice hrozny
pijáků 
za Jakubem
 nasávám vůni letní noci 
brněnských ulic 
s hedvábnými šosy 

Za svitu lamp
vracím se kolem 
žárovek od Edisona
z otevřeného okna 
slyším hlasy konečně jsem doma

  Iva Orsillo Gajdošíková

RŮŽE PRO BRNO

Krásné růže v zážitků zahradě
kvetou stále v městě všech mých snů…
Objevuji zajímavosti na hradě 
Špilberk – náplní je v Brně prvních mých dnů.

Dějin duch ve městě starém dýchá,
pohledy láká Petra a Pavla chrám,
slavná katedrála – Brna pýcha 
v kytici památek – drahokam.

Stará radnice – nejstarší v městě stavba,
brání průjezd tam zelený brněnský drak.
V pověstech a mýtech ukryta je pravda,
město má nejstarší heraldický znak.

V labyrintu starých ulic města 
mnozí vzácnost jejich objeví,
zajímává místa nám ukáže cesta,
které historii vypoví.

Zde kostelů nádherné klenoty,
každé duši dají zvláštní dar, 
že povědomí života a hodnoty
časem se obrátí v prach a zmar.

Tohle město je mým osudem laskavým
zde je domov můj, rodina, moje já…
život mění někdy naše sny a představy,
všechno je pak tak, jak býti má…

Lesja Saša Adamová

DJ Alex G. „Jen na Brněnsku“ (youtube.com) 

Na světe je spousta hezkých měst,
Benátky, Antverpy, Rostock
Nenechám se jimi nikdy unést,
Z Brna su ani ne na krok.

Kde ještě je lidem tak dobře jak tu
Jen na Brněnsku,
Kde každý pocítí nádhernou krásu,
Jen na Brněnsku,
I Špilberk, i Prygl,
I Svoboďák, Zelňák
Jeho vanoční trhy,
Burčák a svařák jsou sladší než med
Brněnsko je ráj na pohled.

Ach kdepak bych se narodit měl,
Jen na Brněnsku,
A kde tolik dobráků od kosti jsem viděl,
Jen na Brněnsku.

No snad na planetě jsou hezčí města
Brno je nejlepší na světě,
A jeho klidný rytmus života,
I v zimě, na jaře a v létě.
Kde ještě je lidem tak dobře jak tu
Jen na Brněnsku,
Kde kazdý pocítí nádhernou krásu,
Jen na Brněnsku,
I Špilberk, i Prygl,
I Svoboďák, Zelňák
Jeho vanoční trhy,
Burčák a svařák jsou sladší než med
Brněnsko je rájj na pohled.

Ach kdepak bych se narodit měl,
Jen na Brněnsku,
A kde tolik dobráků od kosti jsem viděl,
Jen na Brněnsku,

Kde ještě je lidem tak dobře jak tu
Jen na Brněnsku,
Kde kazdy pocítí nádhernou krásu,
Jen na Brněnsku,
I Špilberk, i Prygl,
I Svoboďák, Zelňák
Jeho vanoční trhy,
Burčák a svařák jsou sladší než med
Brněnsko je ráj na pohled.

Ach kdepak bych se narodit měl,
Jen na Brněnsku,
A kde tolik dobráků od kosti jsem viděl,
Jen na Brněnsku.

Alex Grushchenko

Танок на площі Свободи

Місто у сонці стоїть карнавалом—
Пляц кружеля, закружлявшись у власному сенсі..
Несеться трамвай— скрипить мадриґалом
Для літа, котрого лишилось зовсім на денці.
Почуття барокко захоплює зразу—
Хочеться також кружляти у танці…
Вже випивши, тягнешся з площі Моравської
На площу Домініканську…
Достоту плащ флорентійца—
І дзвониш у двері своїй Беатріче…
Випивши склянку моравського вИна,
Абож вина? Хоч яка в тім різниця…
Брно, як Равена, хоч думаєш, що у Флоренції,
Здається не Чехія це, а Італія…
Все не в попад— карнавал у Венеції,
Обіймаєш по п’яні вежі жіночну талію…
Геракл позира на нас з-під каптуру—
Редута синіє, змагаючись з небом…
А ми несемося, немов в партиртитурі
Хтось зазначив за темп шалене ’престо’.
Ось так і кружляєм у п’яному танці—
Ера вмістила і лютню, і пепсі.
Ми тут з різних часі немов попаданці—
Вдягнені в джинси коханці часів Ренесансу.
Злизавши кохання, неначе цукор,
Язиками ранячись об губи іншого
Проводжаємо вечір під колір салюту,
Серця з’їдаючи, мов стиглі вишні…
Стоїмо так з тобою поміж карнавалу
І я не здогадуюсь, що поряд зі мною
Тінь моя гострить ножа об бруківочний камінь
Вірна убивця моєї ж подоби.
Вона підкрадеться непомітно до мене
Тихо лезо залишить під пла́щем—
Сховається і усміхнеться,
Поки я спадатиму в позареальну пащу.

І тоді я згадаю ’усе і ’усюди’— І
Беатріче мене поцілує на смерть,
І буде тягнутися синя Редута
До шапок соборів, що схожі на панцирі…
Люди побачать по телеку тіло,
Тоді згадаю, як добре велося—
Бути на площі простим Арлекіном,
Естетом затертих, барочних площей.

***

Був сірий день, мов іній на металі—
І хмари, мов в вазоні у азоті квіти лілії…
Дощило, ніби хтось впустив склотару
З водою в фарбі на бордюр побілений.
Вода стекла і сонце розсвітилось,
Затим порозквітались ліхтарі…
Вже місто голову свою до сну хилило,
А сонце ранилось,
лишаючи сліди на битім склі,
Коли додому бігло босими ногами—
Отак світилися передвечірні вітражі
В червоних хмарах. Із розбитої склотари
На землю падали окислені дощі.
В жотогарячій формі комунальники
Небес ішли додому із роботи в жекеха,
А я ішов по міста вулиці центральній,
Дививсь на вітраж розбитого скла.

***

Ума Турман

Цей день сокирою врубався в мої двері:
Якийсь алкаш афганький із птсром…
Тоді я закурив цигарку із зеленим
Фільтром, та поглянув у вікно.
Усе було, немов в старім кіно.
Рубилися діди у доміно—
Десь гуготіли щось собі трамваї
Й ворони, силуети чорних янголів,
Про щось гуторили в земнім раї…

Звабливо Ума Турман на стіні
Мене звала кудись у потойбічність—
Проб’ється день, ввійду у вічність
З легкого помаху Його сокири у руці.
І буде все пливти кудись… Куди?
Речей порядок непорушно мусить
Зберігатися, і навіть вже тоді,
Коли знесуть униз мене на нарах
Санітари, і смерть брунатними крильми
Змахне, змітаючи зі столу, мов з життя,
Крихти і келихи червоного вина…
І вид на зовні з дерев’яного вікна:
Ворон з дерев, Антоничів-хрущів,
Дідів і доміно, лишаючи, як плями, силуети,
Немов в снігу мисливський слід,
Який віщує нам повернення назад—
Потроху бачиш, як він снігом припадає крізь мережево голих чорних віт…
Неначе люди із забутих фотокарт
І відповідні вулиці давно забутих місць.
Весь фототопос із минулого життя,
Всі фотографії і карти, і маршрути,
Що обрав я навмання,
Тепер лиш сторінки мого життя— Життя того людини-силуета,
Котрого слід вже вітер притрусив…
Йому усе з сокирою скінчилось—
Лише відрижка його вічності
Єдине, що по нім лишилось…
Та ще дзвін леза і квадрат вікна,
А в тім квадраті те саме життя—
Луна трамваїв, доміно дідів,
Ворони на фасадах, янгольня
Незмінно все собі триндить…
Зелені фільтри цигарок димлять—
І те саме, і Ума Турман, і стіна…

Zakhar Rybalko  (ukrajinština)

Unang apak ko palang sa lupaing ‘to,
Alam ko nang magbabago halos lahat ng pananaw ko.
Dating akala ko sobrang yaman ko na sa Asya, ‘yon pala sapat lang sa normal na buhay sa Brno.
Mga pagkaing nakasanayan ko, halos hindi ko makita dito. Kahit sa clima litong lito ang katawan ko.
Buti nalang halos lahat ng taong nakilala ko’y matitino’t disiplinado.
Mag iisang taon na ako sa Hulyo at isa lang ang masasabi ko, tama ang naging desisyon ko tungo sa buhay ng pagbabago.

Stella Magana (Filipíny, jazyk tagalog)

ബർണോ
ചെക്ക് റിപ്പബ്ലിക്ക് രാജ്യത്ത്
തെക്ക് മൊറാവിൻ ദേശത്ത്
ബർണോ എന്ന വലിയ നഗരം
വാസ്തുവിദ്യാ സമ്പന്ന നഗരം
പ്രകൃതിരമണിയ വർണ്ണാഭമായ നഗരം
ശാന്ത സുന്ദര പ്രസന്ന നഗരം
ഞാൻ വസിക്കും നഗ

Sebin Babu Kandathil (Indie, malajálamština)

大都会ではないけれど
歴史がたくさんつまってる

帰ってくるとほっと安心する
あなたもきっと好きになる
ブルノはそんな素敵な街

Mikito Tokuyama (Japonsko)

өглөөнөөс орой хүртэл
Брнод та юу мэдэрч чадах вэ гэж үү…
өөд уруугүй сүлжилдэх трамвай, чулуун гудамжаар
дураараа хувцасласан залуучуудаас загварыг мэдэрч
дурын кафе ресторан танд эртний барилга мэдрэмжтэй  тохижилтоороо тав тухыг мэдрүүлнэ
Слав хоол, Вьетнам шөл, хлебичэк
санаандгүй дуршлыг тань гарцаагүй нөхнө
хэрэв та гярхай бол нямбай гар урлалыг алхам тутамд анзаарна
үзэмжит дундад зууны барилга, сүм, музейг дурдах нь илүүц биз..
энэ бүхний эцэст
назгай байдлаар амтат шар айраг хүртэн
нүүрэнд тань жаргалтай инээмсэглэл тодрох нь гарцаагүй
энэ бол Миний мэдэх Брно.

Ulzijargal Begz (Mongolsko)

Všechno se mění
A jen já stále zůstávám
Srostlá s Brnem
Jinde žít nemohu
I když bych chtěla
Město mě drží jako svou děvku
Omotanou kolem pasu
Všechno se mění
Lidi odchází, přichází
A já stojím na místě
Ustrnulá
Narozená v Brně
Mé nabodnuté srdce na věžích Petrova
Dává rytmus a tep městu
Podívej se tím směrem
Až půjdeš kolem
A vzpomeneš si na mě
A ucítíš, jak i tobě teče v žilách
Moje městská krev

Monika Fischerová

Tohle město 

znám líp než svoje boty 
protože boty se rozpadnou 
a vyhodí

ale město nejde vyhodit

vím, že když vyjdu na vlak ve čtvrt
tak v půl jsem 
v nádražní hale

na každým rohu vyhrabu jednu historku
před hospodou, 
co tam už dávno není

v tomhle městě jsem šel na hodně pohřbů, ale na málo svateb
protože svatby mi připomínají, že já si nikdy nikoho nevzal
že jsem si vzal tohle město 
a s ním spoustu fakt ošklivejch domů a ošklivejch ulic

jako když se přiženíte do rodiny s protivným strýcem
a nejde s tím nic dělat

jako když máte krásnou nevěstu, 
ale ona umí být fakt zlá 
a ještě v šatech, co jí nepadnou

v tomhle městě je okolo železničních pražců 
vysypanej bordel a plesnivý kartonový krabice
a já si v jedný z nich nesu domů nemocný kotě

uslintaný a špinavý 
abych ho umyl
abych měl někoho, kdo je se mnou

protože já nebydlím v tomhle městě
tohle město bydlí ve mně.

Martin Kyšperský

 Arrivederci

Co je to za město 
ve kterém tramvaje staví jen na znamení? 
Co je to za domy 
ve kterých celý den nikdo není? 
Když se koukneš do okna 
uvidíš jen štendry s letním oblečením. 

Co je to za řeku 
bez proudu, bez mostu, bez nábřeží? 
Co je to za přístav 
bez mola, bez lodí, bez volání?
I kdyby se vrátila 
tak tamtudy už nikdy nepoběží.

Arrivederci! 
Z tohodle merče 
nezbude ani prach. 
Noc je jako bělozářka liliová.

Hana Slívová

Na procházce s Mamutem
Věstonické Venuši, 
s mamutem to nesluší. 
Kde mamut můj, kde
 mamut můj, Anthropos jest jeho sluj

Martina Čichoňová

Un Français à Brno

Bouger, quelle idée quand il s’agit de quitter la France
Rêver quand il s’agit de rejoindre son amour
Nager dans le bonheur, en pleine adolescence
Oui c’est possible, tout est question de parcours

Spielberg, te domine du haut de sa colline
Ou encore Petrov, de ses flèches vers le ciel
Unies toutes les deux de par leurs origines
Tchèques, entourées de forêts, baignées de soleil
Honorant la cité, lui donnant belle mine

Marcher dans tes rues vers Náměstí Svobody
Oublier le temps dans les allées de Lužánky
Rester encore un peu, errer au hasard
Avoir la certitude que ce nouveau départ
Vers cet amour intense, inattendu et pur
Irradiera de bonheur mon présent, mon futur
Avec toi pour seul témoin, belle ville de Brno

***

De Nantes à Brno

À Nantes, j’ai laissé mon cœur en déroute,
Pour Brno, je suis venu sans doutes.
La lumière ici, rare et timide en hiver,
Me manque, mais que dire des embruns de la mer.

Parfois le soleil se cache sous les nuages,
Dans cette douce ville, il persiste avec courage.
Mon jardin nantais est ici devenu un rêve,
Où l’herbe et les fleurs forment une parenthèse.

Les conducteurs ici, oh, quel drame !
À Brno, ils roulent comme en flammes.
Les rues sont un ballet mouvementé, un fleuve,
Où la patience est souvent mise à l’épreuve.

Pourtant, malgré ces petites défaillances,
Ma vie ici est pleine d’espérance.
Brno, je t’aime malgré tes ombres,
Dans tes rues, mon bonheur se succombe.

Ta beauté m’enveloppe d’une douce chaleur,
Et dans mon cœur, tu prends de la hauteur.
À Brno, mon amour et ma passion,
J’ai trouvé ma joie, ma douce maison.                            

François Carcouët

Nikde mi nezídeš z mysle.
Keď ťa stretnem v tomto meste,
odvážim sa a pozvem ťa na Zelný trh.
Neboj, nevezmem ťa za ruku,
kúpim ti granátové jablko a možno i kvet
(a možno kyticu)
od tej panej, čo tam dolu predáva.
A ty sa budeš smiať a niečo rozprávať.
Nebesá už majú opäť všetky odtiene smútku.
Z ničoho nič
A napriek všetkému
viem, že sa nikdy neosmelím.
Jablko a kvet, to je všetko na čo sa  zmôžem.
Nikde mi nezídeš z mysle,
a už vôbec v tomto meste.                                                

Šimon

Prišiel si navôkol obklopený
umením preťažený
hudba ustrnulá v pozadí
sa pretvára
v sonet dokonaný 

buď kyselkou
v pohári trpezlivosti
velkým škrtom
farebnou pastelkou

v živote
na prahu miestnosti
žiadaj vysvětlenie
ludskej trestnosti

Livia Čellárová

Rakľom mange piraňa.
Dikľom la paš o paňori,
sar la dikhľom imar džanavas hoj avela miri.

Bare jakhengri,duge kale bala la sas.
o vuštora la sas lolore.

Dikhelas mange andro jakha,
u me pre late, namušinelas imar aňi te vekerel.

Džanavas hoj joj man tiš kamel,
o motiľa čujinavas andro per.

O jilo mange marelas,
avka pre late dikhavas sar pre panenka Marija.

U sar pes čumidľam,
o jakha amenge sas phandle,gondolinďom mange ,
hoj som andro ňebos.

Baro thariben pre ma geľas,
avri pre čar peske pašľiľam,he chudľam pes vastendar,
u vakerenas peske gule lavore.

O čirikle amenge giľavenas.
Giľavenas e giľori,hoj pes but kamas,
avka kerďam bijav.

Dživas jekhetanes,
the užaras pro amaro babetkos.

Našel jsem si milou.
Viděl jsem ji u řeky,
jak jsem ji viděl, věděl jsem, že bude moje
.

Velikánské oči, dlouhé černé vlasy
a rty měla červeňoučké.

Dívala se mně do očí
a já na ni, nemusela ani mluvit.

Věděl jsem,že i ona mě chce,
motýlky jsem cítil v břiše.

Srdce mně rychle tlouklo,
tak jsem na ni hleděl jak na Panenku Marii.

A jak jsme se líbali,
oči jsme měli zavřené, myslel jsem, že jsem v nebi,
tělem mně procházel plamen.
Lehli jsme si na trávu a chytli jsme se za ruce
a říkali jsme si milostná slovíčka.

Ptáčci nám zpívali.
Ptáci zpívali o nás,
jak se milujeme.

Tak jsme si vystrojili svatbu,
žijeme spolu
a čekáme na naše miminko.

***

Anďom la pale khere

Avľom khere pale berteňa,
dikhav khere najphuredera čhajora,
bešelas le ciknederenca čhavenca.
Phučav latar,kaj e daj?!
Dadeja mukľas man le čhavenca,
geľa pal peskro pirano.
Geľom pal peskri romňi,durkinav andro vudar.
Phundrav,bo tuke phagerav o vudara!
Daralas e romňi le piraneha,aľe phuterde.

So tu loki džuvľi kerďal le čhavenge,
starines tut palo pirano?
Mange andre berteňa ľil načhinďal.

Le romeske čhinďa pal e čham,
naphenďa leske nič,ba leske aňi pale nadiňas.
La romňa chudľas balendar u cirdľas la avri,
u čhiďa andro motoris.

Ligenďa la khere ko čhave.

Akanak tu prisahin le čhavenge,
hoj lendar šoha nadenašaha!

Hoj aveha lačhi daj sar pes kampel,
te tuke o čhave prebačinen,so tu lenge kerďal.

Me tuke prebačinďom so tu mange romňori miri kerďal.
E romňi dikhelas pro peskro rom,ladžalas pes he rovlas.
Phenďas peskre čhavenge he le romeske te lake prebačinen.
Šoha ňikda imar oda nakerela.

Ĺija peske e romňi andro šero,
hoj o čhave he o rom hin vaš lake savoro,
hoj dživla ča vaš lenge.

Přivedl jsem ji zpátky domů

Vrátil jsem se z věznice,
vidím nejstarší dceru doma,
seděla s nejmladšími sourozenci.
Ptal jsem se jí, kde je maminka?!

Tatínku, nechala mě s dětma,
šla za svým milým.
Šel jsem za svojí ženou, klepu na dveře.

Otevři, nebo ti roztřískám dveře!
Co ty lehká ženo, co jsi udělala dětem,
ty se staráš jen o svého milence?
Mně jsi do vězení nenapsala ani dopis.

Tomu muži dal facku,
neřekl mu nic, ani mu to nevrátil.

Ženu chytil za vlasy a zatáhnul ji ven, do auta.
Přivezl jsem ji zpátky k dětem.

A teď přísahej dětem,
že již nikdy neutečeš!
Že budeš k dětem hodná maminka, tak jak má být,
ať ti děti odpustí to, cos jim udělala.

Já jsem ti ženo moje vše odpustil.

Žena jen hleděla na svého muže,
styděla se a plakala.
Prosila muže a děti o odpuštění.
Nikdy to už neudělá.

Vzala si do hlavy,
že děti a manžel jsou pro ni všechno,
že bude žít jen pro ně.

texty a překlad Ewa Kropiwnická

Krásný výhled 
podíváte se z okna a vidíte oblohu modrou jako moře
mraky jako bublinky na jeho okraji pomalu se rozpínající na písku 
a tento písek je slunce 
od kterého paprsky pronikají na mé okno
které hřeje a dopomáhá klidu
vzduch se táhne s těmito paprsky dovnitř a víří se záclony do rytmu myšlenek
zavřete oči 
a jste v tomto koloběhu který vám přináší klid 
než zamžouráte 
na ozvěnu sirény od auta
poté zamžouráte znovu 
když někdo začne křičet
znovu když se rozbije sklo od pivní sklenice
znovu a znovu 
než si přiznáte že se dál nebudete balamutit a otevřete oči
místo oblohy se podíváte na ulici pod oknem 
pod tímto krásným nebem 
a najednou vidíte vše 
co jste nechtěli a tak báječně maskovali
avšak i ten vzduch teď je cítit špínou a ne mořem 
když vidíte odpad na chodnících
lidé leží na lavicích polooblečení
vice sklenic než studu
a děti hrající si mezi tím vším
proklínané svými rodiči na každém kroku 
i tak se smějí

Jednoho dne když jsem byla v bludu že toto město a ulice je v pořádku
ten den pršelo
se pokojem rozlehla rána poté výkřik
ta rána byla křupnutí, kvůli tomu křupnutí jsem znovu pohlédla na zamlženou ulici
a na téže zemi kde před chvílí lezly krysy
a schovávaly se před deštěm a lidským pohledem 
pomalu si sbírají zbytky lehkomyslně zahozeného jídla
ležel strom
jediný strom který měl aspoň trochu soudnosti
mimo jiné živé věci co tu byly
z oken vystrkovali lidé hlavy a své malé domněnky
děti začaly brečet,
děti které s rodiči pod stromem seděly 
a před pádem je odstrčili
po chvíli veškerá panika utichla
všichni odešli
můj pohled i dlouho poté zůstal na tomto stromě 
který se proměnil v odpad pod ním
a jediné co po něm zbylo druhý den
byla žlutá páska
a lidé kteří chodili okolo
odhazujíce nedopalky od cigaret

Okolo stromu se chodilo i dlouho poté co uvadl
trvalo to déle než by mělo
a když jsem okolo nej procházela zamyslela jsem se,
jen na chvílí
poté jsem jen myslela na to 
jak odkopávat injekční stříkačky pod nohama 
aniž bych si ji zabodla do nohy
dívat se okolo jestli někdo nejde v mých krocích
svěsit hlavu na oplátku slov od cizinců,
a zrychleni kroku nebo přejití ulice 
i když tou cestou v plánu jít nemam kvůli týmž cizincům 
stojícím přede mnou.
než dojdu do města kde mě čekají jen pohledy od lidi
pohledy které soudí více než sám soud
věci které by soudit neměli
barva pleti je až moc prima 
spíše kulturu a zvykyi když tím jen odbíhám
a i když ve městě je méně odpadků
vice stromu 
a vše je jiné nějakým způsobem krásné 
i tak se divám za sebe 
jestli někdo nejde v mých krocích
odbíhám ze strany na druhou 
i když v plánu tudy jít nemám
poslouchajíc nadávky okolí

Po ulici ve které žiji 
když jí kráčím 
znovu odkopávajíc odpadky pod nohama
cítím se lehce jako ten strom který teď odnášejí
a pomalu ze mě odpadá hanba a stud jako žluté pásky 
které strhávají úředníci
a nechávají je padat na zem 
jako obaly od čokolád 
a následně ležet
proč 
protože můžou stejně jako ostatní 
co tu žiji nebo ne

Podzim je krásný
nějakým způsobem dokáže opadané listí ze stromu 
zakrýt i tu špínu na zemi 
a udělat z této ulice něco dokonalého
vítr ohluší křik a nadávky okolí
šero spolu s lampami ladí 
takže vše vypadá melancholicky
dokonce i lidé se jinak chovají
na každém kroku 
i mimo tuto ulici je to stejné 
díky opadanému listí a větru 
který vše zakryje a ohluší
když okolo nebo touto ulici procházejí lidé 
pro které je pohled cizí
sedím v tuto chvílí na místě kde je zbytek stromu 
a ještě stále žluté pásky omotané kolem něj
je léto

Tito lidé mají různé pohledy 
pohled znechucení soucitu údivu sympatie
avšak pohled odsouzenosti
převládá mezi většinou z nich

Jediné děti
děti mají výraz který je pořád stejný
děti se zaměří ne na lidi okolo
ne na ten bordel na křik 
ale na hudbu kterou vedle mě hraje 
kytara pomalu se zpěvem a smíchem
obrátí jejich pohled k nim spolu s tancujícími lidmi
děti které dokáží vidět zprvu jen dobré věci
ještě před tím než jejich rodiče dokáži zakryt oči 
a odvrátit je k špinavé zemi

I navzdory všemu co se tu liší co je jiné
ne-li horši než město a jiné města
každý večer každý den mě pohled do okna vedle toho mého
dokáže ujistit
pohled na starší pár
děti zaplétající copy
děti které jí jídlo před chvílí chystané
smějíce se tomuto páru který hraje na klavír
rozestýlajíce postele a usínajíce při televizi s pohádkami
ten stejný pár věší vyprané prádlo
zatímco jim děti na tentýž klavír hrají
spíše se o to snaží
pomáhají jim zastýlat postele
a pote se oblékají do skol a objímají se s jejich prarodiči
tento pohled mě ujistí že vše okolo je jen blud,
zástěrka kterou chtějí změnit
ale nezmění 
nemohou
a totéž dítě nosící úsměv na tváři 
po ulici se svěšenou hlavou chodí
avšak i přes to vše, tito lidé na této ulici 
kterou tak opovrhuji
vím že jí opovrhují také
cítím se tu bezpečné 
více než ve městě
kvůli očím druhých

pohledy, a názory které jsou nepodstatné,
všechen odpad pod okny mně přijde jako blud
možná 
že kdyby tu byly popelnice 
tak jako jinde 
tak bychom nemuseli odkopávat odpadky na zemi
možná 
že kdyby zasadili nový strom 
byl by tu lepší vzduch
možná
že kdyby po cestě z města lidé nesoudili
děti by po cestě do školy porad ten úsměv měly
možná 
že kdybychom nebyli zvyklí na tyto pohledy
nemuseli bychom se ohánět škodlivými slovy 
a jen se na své sny soustředili 
a masku pro okolí by bylo snazší nasadit
nikdo nemůže vědět 
co jsou lidé zač
nikdo neví 
co jim vadí a proč dělají co dělají
a jedno je stejné 
přes všechny rozdíly
celé město a ulice jsou prolezlé krysami
i když před jinými okny rostou růže
i před jinými okny můžou lehávat na lavicích opilci oblečení ve slušném oděvu
i tak vždy na opilci budou vypadat špinavé
a lahve vína budou vždy jen lahve vína 
nehledě na značku či ročník,
i pod jinými okny může spadnout strom 
jen jej rychleji odnesou,
a i na jiných ulicích se člověk musí přesvědčit 
jestli někdo nejde za ním 
dokonce i pohled na oblohu je stejný
nikdo nedokáže pochopit život jiných podle místa kde žiji

nejde to 
protože vždy budou existovat okna za která nevidíte

Vanessa Bagárová

Nane ňisostar ňič

Nane ňič ňisostar pestar.
Nane ňisostar ňič!
Som bičhaďi voďi.
Avľom te pomožinel.
Avav, som adaj.
Na domukhava, hoj te peres tele.
Kamľalas bi te džanel, ko man bičhaďas?
Jekhvar pes dodžaneha, the achaľoha.
Miri buťi hin, te kerel lokes tira dukhake.
Phenes hoj ňisavi nane?
Čujines pre peste izdraľipen?
Hi, oda duje serakro pherďaripen.
Sal oda, ko avla miro MAJSTROS.
Som oja, so e dukh lokarel.
Perdal peste, peske phenes: „So hin kada“?

Náhody nejsou

Není nic samo sebou.
Náhody nejsou.
Jsem vyslaná dušička,
přicházím pomoci.
Přicházím, jsem tu.
Nedovolím a nenechám tě klesnout.
Chtěl bys znát, kdo mne vyslal?
Jednou se dozvíš a pochopíš.
Mým úkolem je mírnit tvé utrpení.
Říkáš, že žádné není?
Cítíš po celém těle chvění?
Ano, to je vzájemné naplnění.
Jsi ten, kdo bude mým MISTREM.
Jsem ta, co bolest tišit má.
V duchu si říkáš: „Co tohle znamenat má?“

***

Lékořice

Tolikrát, kolik obsahuje kusů balíček dvacetigramové lékořice s mátou,
tolikrát bude naše setkání. Víš proč?
Nevím…
„Protože lékořice dělá dobře!“
Kolik obsahuje kusů balíček lékořice s mátou?
Na to neznám odpovědět, nepočítala jsem je. Snad sto, sto padesát kusů?
A není to málo? Setkat se jen stokrát…sto padesátkrát…? Mohu říci, jak to cítím já?
Jak?
Tolikrát, kolik obsahuje písečná poušť zrnek písku, tolikrát bude naše setkání. Víš proč?
Nevím…
„Protože, zrn v písečné poušti je nespočet.“
„Ale, já mám ráda lékořici.“
„Ale já mám rád tebe.“
„Nejlepší způsob jak se odměnit za krásnou chvíli s tebou je – vychutnat ji.“

Lekorica

Ajcivar, keci hin andro baľikos kotora biš gramovo lekorica la mataha, ajcivar pes dikhaha.
Džanes soske?
Na džanav…
„Vaškada, hoj e lekorica kerel lačhes!“
Keci hin kotora ando baľikos lekoricaha the mataha?
Na džanav tuke te phenel, na ginavas len. Možno šel, šel the penda kotora?
Nane čepo? Te dikhel pes ča šelvar…šelvar the pendalvar…? Šaj phenav sar čujinav me?
Sar?
Acivar, keci hin pro pošaľipen poši, ajcivar pes dikhaha. Džanes soske?
Na džanav…
„Vaškada, hoj pes naden te ginel keci hin poši pro pošaľipen.“
„Aľe , me kamav lekorica.“
„Aľe me kamav Tut.“
„Nekfeder sar te poťinel vaš o šukar razos Tuha hin – te koštinel les avri.“

***

Hledám se

Jsou dny, kdy se směji,
Jsou dny, kdy pláči.
Jsou dny, kdy sama sebe hledám.
Kdy se najdu a budu si věřit?
Kdy se začnu mít ráda?
Mám věk na to, abych věděla, že kdo se hledá, ten se najde.
Rozum malého děvčátka mám, čekám jen, co bude dál.

Rodav man

Hin ďivesa, so asav,
hin ďivesa, so rovav,hin ďivesa, so korkori pes rodav.
Kana man rakhava the peske paťava?
Kana korkori pes rado dikhava?
Hin mire berša, kaj te džanav, hoj ko pes rodel ta pes rakhel.
Čhajorakri goďi hin man, užarav so avla dijader.
 

***

Proč Bože?

Proč jsi Bože, už od počátku stvoření světa nezařídil jednu důležitou věc?
Nezabránil nevěře mezi lidmi.
Zapomněl jsi na nás. Zlobím se na Tebe i na sebe.
Předem neoznačil a nespároval dvojice, které k sobě patří, které jsou si souzeny.
Dobře znáš naše osudy, naše lásky.
Tak jako pejsek si označkuje místo močí a vrací se k němu, tak jsi měl označit vůní každý
pár patřící k sobě, aby nevznikal žádný svár.
Kdyby jinému muži se zatoužilo po jiné ženě, pouhý čich by ho měl odradit.
Předešlo by se spoustu zlým věcem, válkám, hádkám, žárlivosti, nenávisti, podezíravosti.
Proč jsi nechal na nás obyčejných lidech tak těžké rozhodnutí a těžkou zkoušku?
Nechal jsi nás smilnit, toužit po partnerovi bližního.
Odpusť mi!

Soske devla?

Soske Devla, imar pro agor sar kerehas o svetos na kerďal jekh bari veca?
Domukhľal lubipen maškar o manuša.
Pobisterďal pre amende. Choľaben som pre tute the pre peste.
Anglal na thoďal dujen so kije peste patrinen, so hin peske dine andro dživipen.
Lačhes prindžares amare dživipena, amare kamibena.
Avka sar o rukono muterel pro than the avel kija leste pale, avka tuke kampľas te kerel
pachaha savoren so kija peste patrinen, hoj te na avel ňisavo halasiben.
Te bi avre muršeske bi pes kamelas avra romňa, ča e pacha bi les mušinelas te odtradel.
Avka bi na avelas bibach, maribena, halasiben, thovaviben, nalačhipen, aver mišľa.
Soske mukhľal pre amende pro čore manuša asjo pharipen the phari skuška?

Mukhľal amen te kerel binos, te kamel avres.
Odmukh mange!

Texty a překlad Iveta Kokyová

BÁSNĚ, KTERÉ PŘIŠLY PO SKONČENÍ PROJEKTU

حلم في أعماقي.

لعل الزمان يحيني ببعض شعر من منطقي يعليني
الي الثغور يضويني الي القلوب يهديني.
علي متن النجوم يريني الشمس في القمر يحضنني.
تغمرني نسمات منه هي لي المياه ترويني
والشجر الأخضر يكسوني.برداء ليس برداء يحميني.
وإنما برداء يمزقني أشلاء فتبدو لي مشاعر تكفيني.
لتلملم أشواقي وفي دره البحر تلقيني.
تتلاقني امواجه تدفيني بين رماله تحتويني.
تنقش اسمي علي درته بالمرجان واللؤلؤ تحفظني. .
الي السفن ترشدني لابحث عن حبيبي.
يهرول إلي علي جناح طير يناديني.
بلحن علي قصيده الزمان المتقلب الأهواء يخلدني.

Esraa Mohammed Thabit, Egypt

Brno

Teď hledím tiše na Špalíček,
tam nahoře, kde jsem tehdy koupil,
první moje Zelné struny.
Tam cítím teď trávu,
a kolem plno malých triček,
nezahalených v hávu,
města, úplně z jiného těsta.
Zdá se, to místo není už moje.
A kudy vede moje cesta,
po prašných cestách, plných hnoje ?
Tam, kde jsem ještě nebyl,
Já budu vždy čelit vstoje,
Cestě plné kliček.
A dobrou zprávu,
Ten život je můj, a mé srdce je tvoje 🙂

Martin Babáček